Brzké ranní vstávání ve 4:45, hodina a půl dojížďky do studia, z toho půl hodiny na kole a poté šest hodin praxe a čtyři hodiny teorie. Takto vypadalo mých 21 dní v hlavním městě Holandska v rámci lektorského tréninku. Po čtrnácti dnech jsem vypadala jako bych pracovala v továrně na směnném provozu. Vaky pod očima se nedaly ničím zakrýt. Nezabíralo nic, ani tuna okrájených slupek z okurky přikládaných na oči večer před spaním. Přesto to byl jeden z nejhezčích a nejdůležitějších měsíců v mém životě. Mít možnost naplno praktikovat a učit se od inspirativních jogínů spolu s dalšími nadšenými studenty z celého světa byl zkrátka splněný sen. Závěrečný ceremoniál a předávání diplomů už byla jen třešinka na dortu.

Přesto mě ta největší zkouška teprve čekala. V říjnu 2015, tedy pouhé dva měsíce po úspěšném dokončení lektorského tréninku jsem si způsobila úraz krční páteře. Následovala operace a zdlouhavá rekonvalescence. Trvalo zhruba dva roky než jsem se opět cítila ve své kůži. Přesto jsem i nadále vedla lekce a během toho prožívala své lepší i horší dny. Během této doby jsem ale nabývala těch nejcennějších zkušeností za celou dobu své praxe. Musela jsem se naučit více porozumět svému tělu, které zrovna nebylo v perfektním stavu. V tom mi pomáhala jóga úžasně. Postupem času se zdálo, že zranění zcela ustoupila do ústraní. To mě dovedlo k myšlence, že když jóga pomáhá mě, spolu i se všemi těmi novými omezeními, musí pomáhat i všem ostatním, kteří si možná právě naopak myslí, že oni ji praktikovat nemohou, protože jim to jejich tělo nedovolí.

Nedávno jsem slyšela krásnou větu, a to tu, že naše tělo je flexibilní natolik nakolik jsou flexibilní naše myšlenky. Jinými slovy, naše tělo odráží to, co si o sobě myslíme. Velmi mi to připomnělo mé dospívání s revmatickým onemocněním. Přesto, že se v pubertě stáhlo do ústraní, vždycky jsem ke svému tělu podvědomě přistupovala jako k něčemu pokaženému, co nelze nikdy ničím napravit. A právě k tomu tady máme své vlastní učitele, které na své cestě životem postupně potkáváme. Aby nám podobnými větami připomínali, že vše je jen otázkou úhlu pohledu a že se daný úhel dá přenastavit.

Protože se na mé cestě s jógou odehrávaly ty magické okamžiky poznání, rozhodla jsem se, že je chci sdílet s co největším počtem lidí okolo. K tomu ale přestávalo stačit pár lekcí týdně v pronajatém sále. Měla jsem vidinu něčeho, co přesahovalo aktuální dění.. a jak mi s oblibou během našeho každičkého rozhovoru připomínala má drahá přítelkyně jogínka Jana Najbrtová ,,Víš, k tomu abys mohla ovlivnit co nejvíce životů, je obvykle zapotřebí mít něco svého. Svou značku, svůj brand, svůj prostor, něco co bude nejlépe vystihovat Tvou myšlenku.“ A tak, postupem času, nespočtu dumání a vymýšlení všech katastrofických scénářů, tedy kromě korona viru, za podpory mého přítele, přátel a rodiny, po čtyřech letech vznikla DO YOGA.

Prostor DO YOGA studia je pro mě vyjádřením mého vnitřního postoje k józe. Je pro mě místem, kam se chci vždycky ráda vracet. Místem, kde je dovoleno vyjádřit svůj vnitřní názor a nestydět se za něj. Místo určené k odpočinku a zároveň k načerpání nové energie. Místo, kde se cítím v bezpečí. Místo, které je pro všechny. Jakož i samotný název, pobízí tento prostor k tomu konat jógu. Není řeč ale jen o samotné ásanové praxi, ale i o práci na svém vnitřní já, uvědomění a sebekázni. A tak si přeji, stejně jako v běžném životě, i v těchto prostorách se učme jeden od druhého. Svým věděním se nad nikoho nepovyšujme a více si naslouchejme. Pevně věřím, že takovým místem je a vždy bude DO YOGA studio a že se již brzy opět společně potkáme na podložkách, anebo si jen třeba dáme dobrou kávu. Do té doby.. Buďme všichni změnou, kterou chceme vidět na tomto světě.

Vaše Magdaléna

Autorka: Magdaléna Štarhová